dnes je 28.3.2024

Input:

13/2001 F.z., Sdělení k problematice pojmů "místo vedení" a "skutečný vlastník"

13/2001 F.z., Sdělení k problematice pojmů "místo vedení" a "skutečný vlastník"
Sdělení
k problematice pojmů „místo vedení“ a „skutečný vlastník“
 
Referent: Ing. Martin Pražan, tel.:5704 2639
čj.:251/122 867/2000
Vzhledem k častým dotazům veřejnosti týkajícím se výkladu pojmů „místo vedení“ (place of management) a „skutečný vlastník“ (beneficial owner) a vzhledem k jejich aktuálnosti a významu při provádění daňových smluv uvádíme následující sdělení.
1. MÍSTO VEDENÍ
Místo vedení“ je pojem, který je součástí daňového práva řady států. Lze ho definovat jako místo, kde jsou ve skutečnosti prováděna klíčová řídící a obchodní rozhodnutí, která jsou nezbytná k provádění průmyslové a obchodní činnosti podniku jako celku a která nemohou být na nižších úrovních řízení měněna. Místo vedení je obvykle místem, kde ředitel společnosti nebo skupina jejích představitelů (např. správní rada) přijímá svá rozhodnutí, jinými slovy místem, kde jsou určovány činností, které mají být provedeny podnikem jakožto celkem. Ještě obecněji je lze definovat jako místo, kde je formulována a odkud je nařizována praktická politika podniku s konečným účinkem. V tomto místě se také běžně nachází přiměřené věcné a personální vybavení pro takovouto činnost.
Tento pojem definuje jedno z kritérií, na jehož základě vzniká daňově právní vztah mezi určitým subjektem (nejčastěji právnickou osobou) a státem, na jehož území se místo skutečného vedení nachází. Jde o existenci tzv. daňové rezidence (domicilu), která je určující pro vznik neomezené daňové povinnosti.
Tento výraz je již dlouho součástí českého daňového práva prostřednictvím mezinárodních nových smluv (svou povahou spadá zejména do Článku, na jehož základě je posuzována zmiňovaná daňová rezidence). Naše domácí daňová legislativa mu však zatím nedávala žádný obsah a nespojovala s ním žádné daňové důsledky. Z těchto důvodů byl tento termín zakotven do poslední novely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, která vstoupila v platnost 1. ledna 2001 pod číslem 492/2000 Sb. Zavedením tohoto pojmu do českého daňového práva se naše právní úprava přibližuje úpravě v jiných státech, zejména v rámci OECD.
Cílem zavedení kritéria „místa vedení“ do našeho daňového práva je rovněž poskytnutí dalšího nástroje správcům daně v postupu proti daňovým únikům formou spekulací či zastřeného stavu, jejichž podstatou je, že se subjekt formálně právně zaregistrovává v místě jiném a podle jiného právního řádu než v místě, v němž skutečně působí a jehož prostřednictvím jsou generovány zdanitelné příjmy.
Ve výše uvedených souvislostech se vždy jedná o místo vedení, které můžeme také označit jako „hlavní“ vedení pro potřeby jeho odlišení od vedení „lokálních“, která může podnik mít ve svých organizačních jednotkách umístěných jak ve státě, kde je tento podnik rezidentem, tak i v jiných zemích. Je zřejmé, že podnik může mít pouze jedno místo hlavního vedení (place of effective management) na rozdíl od lokálních míst vedení, kterých může být více. Lokální vedení jsou potom považována ve smyslu daňových smluv za stálou provozovnu.
V doposud uzavřených smlouvách o zamezení dvojího zdanění se používá výraz „místo skutečného
Nahrávám...
Nahrávám...