dnes je 19.3.2024

Input:

Upozornění na podvody v oblasti daně z přidané hodnoty - poskytování pracovní síly

21.8.2017, Zdroj: Finanční správaDoba čtení: 8 minut

Finanční správa České republiky upozorňuje daňové subjekty na skutečnost, že přijímání zdanitelných plnění spočívajících v poskytování pracovní síly dle právního vztahu uzavřeného v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem může být zatíženo podvodem na dani z přidané hodnoty.

V daném sektoru byly zjištěny daňové podvody odpovídající situaci, kdy obchodní korporace (zpravidla společnost s ručením omezeným) v pozici „agentury práce“ poskytuje pracovní sílu výrobním podnikům či obchodním korporacím poskytujícím služby, přičemž tento poskytovatel pracovní síly se snaží účelově vyhnout placení daně z přidané hodnoty  (a rovněž dalším odvodům jako daň z příjmů právnických osob, daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, sociální pojištění). Jedním ze způsobů tohoto záměrného vyhnutí se povinnosti platby daně z přidané hodnoty, která by z titulu poskytování pracovní síly za běžných okolností vznikla, je, že tento poskytovatel pracovní síly ve svém přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolním hlášení vykazuje fiktivní přijatá zdanitelná plnění (podložené dokumenty s náležitostmi daňových dokladů znějící na neexistující transakce). Z důvodu vytvoření fiktivních vstupů krátících neoprávněně výslednou daňovou povinnost poskytovatele pracovní síly vytváří organizátoři podvodu úmyslně navazující nepřehledné obchodní struktury a vazby.

Dle již ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Soudního dvora Evropské unie se pojmem „podvod na dani z přidané hodnoty“ označuje situace, v nichž jeden  z účastníků obchodní transakce neodvede státu vybranou daň a další si ji odpočte,  a to za účelem získání zvýhodnění, které je v rozporu s účelem směrnice Rady 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, v platném znění, neboť uskutečněné operace nekorespondují s běžnými obchodními podmínkami. Nejedná se o situaci, kdy by daň nebyla zaplacena z důvodů běžných podnikatelských rizik. Pokud správce daně prokáže,  že příjemce takového plnění o této skutečnosti věděl nebo vědět měl a mohl (popř. věděl nebo vědět musel), pak správce daně může, resp. musí, nárok na odpočet daně z takového plnění odmítnout. Formulaci, že daňový subjekt o této skutečnosti „věděl nebo vědět měl  a mohl“, lze volně vyložit tak, že nejednal v dobré víře, když se účastnil plnění zasaženého podvodem na dani z přidané hodnoty (blíže viz judikatura Evropského soudního dvora,  např. rozsudek C-439/04 a C-440/04 Axel Kittel, C-80/11 a C-142/11 Mahagében kft a Péter Dávid, C-324/11 Gábor Tóth nebo C-285/11 Bonik EOOD, dostupný na http://eur-lex.europa.eu, a Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek  9 Afs 67/2007-147, 1 Afs 37/2012-50, 2 Afs 15/2014-59, dostupný na www.nssoud.cz).   

Podle § 109 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) plátce, který přijme zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněné jiným plátcem, nebo poskytne úplatu na takové plnění, ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění věděl nebo vědět měl a mohl, že daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena nebo plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu na takové plnění, se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody.

Finanční správa ČR proto upozorňuje, že přijímání služeb (pracovní síly) od plátců, kteří uskutečňují ekonomickou činnost evidentně nestandardním způsobem, může reálně vést k účasti na podvodu v oblasti daně z přidané hodnoty, následnému šetření správce daně také u příjemce daných služeb a případnému přijetí výše uvedených opatření. 

Plátce by měl být obezřetný při výběru obchodních partnerů a v případě zjištění nestandardních podmínek obchodování, byť mohou přinést zvýhodnění na daném trhu,  či nestandardních skutečností, které mohou indikovat jeho zapojení do podvodné struktury, je povinen přijmout dostatečná opatření, aby zajistil, že plnění, která přijímá či uskutečňuje, nevedou k jeho případné účasti na daňovém podvodu.  

Mezi nestandardní skutečnosti, které musí plátce vést k vyšší opatrnosti, zejména je-li jich u jednoho obchodního partnera – plátce (v daném případě poskytovatele pracovní síly) shledáno více, lze například zahrnout:

  • Obchodní partner vznikl v nedávné době, nemá žádnou relevantní obchodní historii, ani žádné reference či zkušenosti.
  • Obchodní partner je ve svém oboru zcela neznámý, je řízen a veden osobami s žádnými či minimálními znalostmi a zkušenostmi v daném oboru, nebo osobami majícími zázemí v zahraničí (zpravidla v evropských zemích s nižší úrovní ceny práce jako  např. na Ukrajině, v Bulharsku, Rumunsku atd.), může docházet k časté změně statutárního orgánu a společníků (zahraniční fyzická osoba je často jediným společníkem a statutárním orgánem), příp. je obchodní partner řízen jinými osobami než statutárními zástupci  či osobami zmocněnými k jednání či vedení.
  • Obchodní partner nemá potřebnou licenci či oprávnění pro daný obor činnosti  (v daném případě nezískal příslušné povolení pro zprostředkování zaměstnání,  tj. agenturní zaměstnávání od Úřadu práce ČR – Generálního ředitelství).
  • Obchodní partner dočasně přiděluje daňovému subjektu k výkonu práce zaměstnance, občany třetí země, bez patřičného povolení k zaměstnání.
  • Předmět podnikání uvedený v obchodním rejstříku neodpovídá skutečným ekonomickým aktivitám daného obchodního partnera (zapsaným předmětem podnikání může být např. pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor nebo výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
Nahrávám...
Nahrávám...