Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Novela zákona o DPH 2017 - ručení příjemce zdanitelného plnění

13.11.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2017.2100.1
Novela zákona o DPH 2017 - ručení příjemce zdanitelného plnění

Ing. Dana Langerová

VYŠLO V ČÍSLE 21/2017

S institutem ručení příjemce zdanitelného plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem daného plnění se setkáváme od roku 2011. S účinností od 1. 4. 2011 byl do zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH”) implementován jako další z nástrojů v boji proti daňovým únikům.

Ustanovení § 109 zákona o DPH vymezuje situace, za kterých plátce, který přijme zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněné jiným plátcem nebo poskytne úplatu na takové plnění, ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění. Od 1. 4. 2011, kdy byl institut ručení aplikován na situace, kdy příjemce plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena, nebo že se poskytovatel zdanitelného plnění úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, či že dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody, anebo pokud je úplata za zdanitelné plnění bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od ceny obvyklé, byl zákon o DPH téměř každou novelizací rozšířen o další tituly ručení. Jednalo se např. o ručení v návaznosti na poskytnutí úplaty na účet vedený poskytovatelem plnění mimo tuzemsko či na jiný účet než účet poskytovatele zveřejněný správcem daně (zde i ve vazbě na výši úplaty) či ručení v případě přijetí plnění od nespolehlivého plátce.

S účinností od 1. 7. 2017 je do ustanovení § 109 odst. 2 zákona o DPH doplněno, že plátce, který přijme zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněné jiným plátcem nebo poskytne úplatu na takové plnění, ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je úplata za toto plnění poskytnuta zcela nebo zčásti virtuální měnou podle právního předpisu upravujícího některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Tímto právním předpisem je zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon proti legalizaci výnosů z trestné činnosti”). Virtuální měnou se dle § 2 zákona proti legalizaci výnosů z trestné činnosti pro účely tohoto zákona rozumí elektronicky uchovávaná jednotka bez ohledu na to, zda má nebo nemá emitenta, a která není peněžním prostředkem podle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, ale je přijímána jako platba za zboží nebo služby i jinou osobou odlišnou od jejího eminenta.

Úplaty virtuální měnou nejsou zatím úplně