Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Dodatečné daňové přiznání ve prospěch daňového subjektu

11.7.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

8.8.2 Dodatečné daňové přiznání ve prospěch daňového subjektu

Ing. Zdeněk Burda

Právní úprava

§ 41 ZSDP – Dodatečné a opravné daňové přiznání nebo hlášení

§ 141 DŘ – Dodatečné daňové přiznání a dodatečné vyúčtování

2009– 2010   2011–2012   2013–2017  
Dodatečné daňové přiznání je možno podat.   Dodatečné daňové přiznání je možno podat pouze v případech, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši.   Dodatečné daňové přiznání je možno podat, jestliže daň byla stanovena v nesprávné výši; v tomto dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování nelze namítat vady postupu správce daně.  
Dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší, proti poslední známé daňové povinnosti, lze platně podat jen tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků – obnovy řízení nebo přezkoumání daňových rozhodnutí. Lhůta pro podání je stejná jako u dodatečných přiznání ve prospěch státu.   Podle prvních komentářů důvodem pro podání dodatečného přiznání ve prospěch daňového subjektu neměly být případy, kdy se v původním daňovém přiznání daňový subjekt např. spletl v číslech či řádech nebo případ, kdy se nějaký náklad neodvážil zahrnout do daňových a teprve v budoucnu (např. pod vlivem příznivé judikatury nebo změny ve výkladech zákonů) se tak rozhodl dodatečně učinit.   V předcházejících zněních zákona existovaly pochybnosti o tom, zda umožnit podání dodatečného daňového přiznání ve prospěch daňového subjektu v případech, že se původně zmýlil např. ve výkladu daňových zákonů či udělal početní chybu. Některé výklady totiž hovořily o tom, že znění daňového řádu, které platilo před rokem 2013 a hovořilo o možnosti podat dodatečné přiznání ve prospěch poplatníka pouze v případech nových skutečností nebo důkazů, které původně nebyly k dispozici, zamezuje řešení výše uvedených chyb. V praxi naštěstí převážil liberálnější výklad umožňující dodatečné přiznání podat i v těchto případech a úprava znění daňového řádu od roku 2013 tento postup definitivně potvrzuje.  
  V prvních měsících aplikace nového DŘ probíhaly i v rámci státní správy diskuse o tom, v jaké šíři dodatečné daňové přiznání ve prospěch daňového subjektu umožnit.   Skutečnost, že v dodatečném daňovém přiznání nelze namítat vady postupu správce daně znamená, že není možné podat dodatečné daňové přiznání ve prospěch daňového subjektu např. v případech, kdy předcházející kontrola provedená správcem daně daň doměřila. Daňový subjekt tedy nemůže toto doměření „zvrátit” tím, že na stejné položky podá dodatečné daňové přiznání.  
  Záměrem zákonodárce při odlišné formulaci textu v DŘ oproti ZSDP zřejmě totiž nebylo zamezit podávání dodatečných daňových přiznání ve výše uvedených případech.    
  Podání dodatečného daňového přiznání má na rozdíl od ZSDP přednost před obnovou řízení.    
Příklad

Na základě výsledků daňové kontroly bylo firmě ZZZ, s. r. o., doměřeno, v důsledku neuznání nákladové faktury za 100 000 Kč na dani z příjmů právnických osob, 19 000 Kč. Společnost s tím nesouhlasí a obratem podává dodatečné daňové přiznání, ve kterém si zmíněnou fakturu opět zohlední a snižuje základ daně o zmíněných 100 000 Kč a daň o 19 000 Kč. Především tomuto postupu měla zabránit dikce zákona uvedená v DŘ.

Nepříliš ideální formulace předpisu pak způsobila zmíněné dohady. V praxi se však zdá, že finanční orgány se rozhodly neaplikovat původní přísnou variantu výkladu a dodatečná daňová přiznání akceptují. Novela DŘ tak od roku 2013 přináší vyšší jistotu pro