III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Nejvyššího soudu, rozsudek Krajského soudu v Ostravě a rozsudek Okresního soudu v Opavě, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na svobodné jednání podle čl. 2 odst. 3, zásadou pacta sunt servanda plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a s právem na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod.
Obchodní společnost OLMA, a.s. (vedlejší účastnice) se v řízení před obecnými soudy domáhala po stěžovateli zaplacení částky ve výši 1 320 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Stěžovatel u vedlejší účastnice pracoval od roku 1998 jako generální ředitel a od ledna 2017 působil současně jako předseda představenstva. V prosinci 2008 skončilo působení stěžovatele v obou funkcích. Požadovaná částka pak představovala pohyblivou složku mzdy za rok 2008, kterou stěžovatel obdržel, i když dle vedlejší účastnice nebyly splněny ukazatele uvedené v manažerské smlouvě. V průběhu řízení pak vedlejší účastnice nově namítala, že manažerská smlouva je z důvodu nepřípustného souběhu funkcí předsedy představenstva a generálního ředitele neplatná.
Poté, co byla původní rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího Nejvyšším soudem zrušena, Okresní soud v Opavě žalobě – vázán právním názorem dovolacího soudu – vyhověl. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastníky neexistoval pracovněprávní vztah a proto stěžovateli na plnění nevznikl nárok. Uzavřená manažerská smlouva byla dle soudu neplatná, neboť náplní funkce generálního ředitele byla stejná činnost, kterou stěžovatel vykonával u vedlejší účastnice jako předseda představenstva – činnost statutárního orgánu obchodní společnosti však fyzická osoba nevykonává v pracovním poměru. Toto rozhodnutí následně potvrdil i odvolací Krajský soud v Ostravě. Předtím, než Nejvyšší soud zamítl dovolání stěžovatele, rozhodl Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 190/15 v právní věci týchž účastníků o zaplacení částky ve výši 602 549,50 Kč, představující náhradu mzdy za měsíce únor a březen 2009, jež stěžovateli nebyla vedlejší účastnicí vyplacena. Ústavní soud ve svém nálezu zdůraznil, že české zákony zákaz souběhu funkce statutárního orgánu a pracovněprávního vztahu nikdy výslovně nestanovily a pokud za tohoto legislativního stavu obecné soudy chtějí dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně zakotven zákony, musí pro takové závěry předložit velmi přesvědčivé argumenty (podrobně viz tisková zpráva a nález: https://bit.ly/2POzI30 ).
Nejvyšší soud v právě projednávané věci odmítl názor Ústavního soudu, že by si člen statutárního orgánu a obchodní korporace mohli upravit…
